Jontes blog

Velký fanda detektivek sice nejsem, ale těch pár, co jsem přečetl, mě docela bavilo. Bylo opravdu zajímavé sledovat spletitý příběh a úvahy detektivů, které došly k většinou překvapivému konci. Nikdy jsem ovšem nechápal, jak to ti policisté mohou vše tak odhadnout a přijít věci na kloub. Přesto jsem si koupil knížku se 40 příběhy, které zatím ještě čekají na rozřešení.

Každý příběh je vlastně krátká povídka (2–4 strany), kde vystupují muži (nebo ženy) zákona a na konci je vždy otázka, jak to (vinu či nevinu) veřejný činitel zjistil. Případy jsou rozděleny podle obtížnosti do 4 kategorií a vzadu jsou uvedena všechna řešení.

Téměř všechny hádanky se mi zdály obtížné, ale většinou jsem na řešení (více či méně přesně) přišel. Jen několikrát jsem fakt netušil, podle čeho poznat, jak to bylo. Většina textů je zajímavá, jsou z různých prostředí a občas je tam i nějaký ten vtípek.

Takže pokud máte rádi záhady a chce se vám při čtení trochu přemýšlet, určitě po této knížce sáhněte.

Vím, už dlouho jste se nemohli pokochat pohledem na mou skvělou češtinu, ale to víte, nemám čas. Přišla škola, německý jazyk a hlavně PHP spolu. Ale nebojte, o čtení o knížkách nepřijdete – teď tu budou hned dvě. Jsem to ale velkorysý :).

Pokračovat ve čtení »

Na Londýn zahalený do prachové peřiny pomalu dopadají kapky vody. Winston jde rychle, musí stihnout zprávy v televizi. Prý jsme slavně vyhráli ve válce proti Eurasii a hlavně překročili plán výroby bot o 42 %. To si přece nemůže nechat ujít! Blíží se do bytu, prochází tmavou a páchnoucí chodbou, jejíž stěny vypadají jako pokryté krví. Když je konečně u dveří, vloží do zámku klíč, otočí klikou a neviditelné oči obrazovky na něho hned zaměří svou pozornost. Je doma, sám, v Oceánii, v roce 1984.

Pokračovat ve čtení »

To, že za 2. světovou válku a tím i smrt milionů lidí mohou Němci, byl a ještě je rozšířený názor. Ale bylo by přesnější říct, že tuto hrůzu způsobili hlavně němečtí politici a vojáci, tedy malá část tohoto národa. Z toho plyne, že neplatí pro každého Němce neplatí rovnice Němec=vrah. Jsou tedy němečtí občané nevinní? To je těžká otázka.

Pokračovat ve čtení »

A to tu prosím nemluvím v nějakých dvojsmyslech. Mám na mysli onen produkt, který vznikne vložením zmutované uzeniny a zprofanovaného pečiva s přispěním tekuté hmoty žluté či červené hmoty. A proč? Je totiž všude. Kam se ve městě podíváte, tam se na vás valí – Párek v Rohlíku. Někde za 10 Kč (to už málokde), jinde za 12, 13 nebo dokonce 15!

Nenechte se mýlit, dříve jsem na této „pochutině“ dost ujížděl, ale to se (jako mnoho věcí) už naštěstí změnilo. Z principu už nesnáším párky a rohlíky o trochu méně. Párek v rohlíku je pro mě prostě synonymem dnešní uspěchané a neúprosné doby.  Ty KFC a McDonaldy nemám tak rád, ale chtě nechtě si tam občas (velmi zřídka) něco dám, protože to  jakž takž vypadá. Kdyby to aspoň prodávali jako hotdogy (=naležato + zelenina + co chci), tak bych pohled na to snesl, ale takto ne. Nudle trčící ze žemle mě přivádí k šílenství.

Myslete si o mě co chcete, ale s lidmi, kteří jedí pravidelně tyto potraviny, nechci nic mít. A myslím to smrtelně vážně :).

Lidstvo je soubor několika miliard organizmů, přičemž každý člověk je jiný, žádní dva nejsou stejní. To je naše největší výhoda a zároveň i nevýhoda. Být jiný není totiž vždy pro onoho jednotlivce dobré. Ať už poslouchá jinou hudba, jinak se obléká, něco jiného jí nebo jinak vypadá, vždy na něj tzv. většina pohlíží…jinak.

A většinou to pro něj neznamená nic dobrého, mnohdy to vede dokonce k agresi až násilí (to je ta zmíněná nevýhoda). Měli bychom si ale uvědomit, že sice existují různé obecné představy o tom, co se asi tak přibližně má dělat, ale jelikož je každý člověk jiný, tak se tím nemusí chtít (nebo dokonce i umět) řídit. Tím se nezastávám všemožných úchylů a kdo ví koho ještě, ale chci tím říct to, že každý má svůj styl.

Vám se může zdát zbytečné koukat celé hodiny do monitoru ve snaze poskládat pár bitů tak, abyste postoupili do další úrovně. Stejně tak ostatním může připadat vaše záliba ve sbírání autobaterií. Ale dokud člověk neohrožuje sebe nebo ostatní, není na to nic špatného. Každý si může dělat co chce, vypadat jak chce a jíst co chce, takže pokaždé, když vašemu sousedovi chovajícímu sarančata budete chtít říct „Ty seš ale magor,“, vzpomeňte si, že každý má svůj styl.

Nejdříve tu byla válka, potom železo, následně parní stroj. Pak přišel počítač a s ním za chvíli outsourcing, project management, virtualizace a teď se k nim přidá tajemný cloud computing. No není to k zbláznění?

O fenoménu SaaS (software as a service) jste možná již slyšeli, jelikož je v psolední době dost populární a mnoho firem ho začíná využívat. Pro malé firmy je to asi opravdu lepší než si kupovat drahý hardware a software a ještě se o to všechno starat. A pokud chcete využít na infrastruktuře někoho jiného svoje vlastní aplikace nebo potřebujete NĚCO víc, tak sáhněte po službách IaaS a PaaS (infrastructure a platform).

Totiž onen SaaS je (alespoň podle Wikipedii) jen jednou ze tří částí cloud computingu, takže ten vlastně není nci nového. Nová je právě až myšlenka  provozovat na cizích serverech vlastní (kriticky důležité) aplikace. Takže pokud jste šéfem velké nebo i malé firmy, máte o čem přemýšlet.

Pokud čtete můj Twitter, tak asi víte, že jsem byl letos v červenci na filmovém festivalu v Karlových Varech (www.kviff.com). Nějak jsem nestihl sepsat své dojmy, takže to teď napravuji. Doprava vlakem byla v pohodě, ale najít hotel Termal bylo těžší. S pomocí jedné 02 slečny jsem to ale dokázal. Přivítala mě ohromná budova a mraky, davy, přehršle lidí, které mě dost vyděsili. Kam mám jít? Co mám jako dělat? Tak na tyto otázky jsem se snažil najít odpověď a po chvíli jsem byl úspěšný.

Pokračovat ve čtení »

Pohoří Beskydy na východu Moravy je docela známé a posledních několik let tam s rodinou vždy o prázdninách jezdíme. Letos jsem byl s rodiči na dovolené naštěstí jen 3 dny (předtím jsem dělal svůj super nový web – uvidíte). Místo pobytu byla  chalupa Bzové v obci Karolinka, hezké to stavení ceny nevysoké. Bylo tam hezky, ale to hlavní teprve přijde – zpátky do Brna jsem jel na kole!

Pokračovat ve čtení »

Tentokrát zabrousíme do vod literatury vtipné. Někteří vás možná znají knižní sérii Mládí v hajzlu, jejichž všech 6 dílů nedávno vyšlo jako Kompletní deník Nicka Twispa. Já jsem včera přečetl poslední díl a tak bych o celé řadě knih rád poreferoval.

Pokračovat ve čtení »