Jontes blog

Na Londýn zahalený do prachové peřiny pomalu dopadají kapky vody. Winston jde rychle, musí stihnout zprávy v televizi. Prý jsme slavně vyhráli ve válce proti Eurasii a hlavně překročili plán výroby bot o 42 %. To si přece nemůže nechat ujít! Blíží se do bytu, prochází tmavou a páchnoucí chodbou, jejíž stěny vypadají jako pokryté krví. Když je konečně u dveří, vloží do zámku klíč, otočí klikou a neviditelné oči obrazovky na něho hned zaměří svou pozornost. Je doma, sám, v Oceánii, v roce 1984.

Pokračovat ve čtení »

To, že za 2. světovou válku a tím i smrt milionů lidí mohou Němci, byl a ještě je rozšířený názor. Ale bylo by přesnější říct, že tuto hrůzu způsobili hlavně němečtí politici a vojáci, tedy malá část tohoto národa. Z toho plyne, že neplatí pro každého Němce neplatí rovnice Němec=vrah. Jsou tedy němečtí občané nevinní? To je těžká otázka.

Pokračovat ve čtení »

A to tu prosím nemluvím v nějakých dvojsmyslech. Mám na mysli onen produkt, který vznikne vložením zmutované uzeniny a zprofanovaného pečiva s přispěním tekuté hmoty žluté či červené hmoty. A proč? Je totiž všude. Kam se ve městě podíváte, tam se na vás valí – Párek v Rohlíku. Někde za 10 Kč (to už málokde), jinde za 12, 13 nebo dokonce 15!

Nenechte se mýlit, dříve jsem na této „pochutině“ dost ujížděl, ale to se (jako mnoho věcí) už naštěstí změnilo. Z principu už nesnáším párky a rohlíky o trochu méně. Párek v rohlíku je pro mě prostě synonymem dnešní uspěchané a neúprosné doby.  Ty KFC a McDonaldy nemám tak rád, ale chtě nechtě si tam občas (velmi zřídka) něco dám, protože to  jakž takž vypadá. Kdyby to aspoň prodávali jako hotdogy (=naležato + zelenina + co chci), tak bych pohled na to snesl, ale takto ne. Nudle trčící ze žemle mě přivádí k šílenství.

Myslete si o mě co chcete, ale s lidmi, kteří jedí pravidelně tyto potraviny, nechci nic mít. A myslím to smrtelně vážně :).

Lidstvo je soubor několika miliard organizmů, přičemž každý člověk je jiný, žádní dva nejsou stejní. To je naše největší výhoda a zároveň i nevýhoda. Být jiný není totiž vždy pro onoho jednotlivce dobré. Ať už poslouchá jinou hudba, jinak se obléká, něco jiného jí nebo jinak vypadá, vždy na něj tzv. většina pohlíží…jinak.

A většinou to pro něj neznamená nic dobrého, mnohdy to vede dokonce k agresi až násilí (to je ta zmíněná nevýhoda). Měli bychom si ale uvědomit, že sice existují různé obecné představy o tom, co se asi tak přibližně má dělat, ale jelikož je každý člověk jiný, tak se tím nemusí chtít (nebo dokonce i umět) řídit. Tím se nezastávám všemožných úchylů a kdo ví koho ještě, ale chci tím říct to, že každý má svůj styl.

Vám se může zdát zbytečné koukat celé hodiny do monitoru ve snaze poskládat pár bitů tak, abyste postoupili do další úrovně. Stejně tak ostatním může připadat vaše záliba ve sbírání autobaterií. Ale dokud člověk neohrožuje sebe nebo ostatní, není na to nic špatného. Každý si může dělat co chce, vypadat jak chce a jíst co chce, takže pokaždé, když vašemu sousedovi chovajícímu sarančata budete chtít říct „Ty seš ale magor,“, vzpomeňte si, že každý má svůj styl.

Nejdříve tu byla válka, potom železo, následně parní stroj. Pak přišel počítač a s ním za chvíli outsourcing, project management, virtualizace a teď se k nim přidá tajemný cloud computing. No není to k zbláznění?

O fenoménu SaaS (software as a service) jste možná již slyšeli, jelikož je v psolední době dost populární a mnoho firem ho začíná využívat. Pro malé firmy je to asi opravdu lepší než si kupovat drahý hardware a software a ještě se o to všechno starat. A pokud chcete využít na infrastruktuře někoho jiného svoje vlastní aplikace nebo potřebujete NĚCO víc, tak sáhněte po službách IaaS a PaaS (infrastructure a platform).

Totiž onen SaaS je (alespoň podle Wikipedii) jen jednou ze tří částí cloud computingu, takže ten vlastně není nci nového. Nová je právě až myšlenka  provozovat na cizích serverech vlastní (kriticky důležité) aplikace. Takže pokud jste šéfem velké nebo i malé firmy, máte o čem přemýšlet.

Pokud čtete můj Twitter, tak asi víte, že jsem byl letos v červenci na filmovém festivalu v Karlových Varech (www.kviff.com). Nějak jsem nestihl sepsat své dojmy, takže to teď napravuji. Doprava vlakem byla v pohodě, ale najít hotel Termal bylo těžší. S pomocí jedné 02 slečny jsem to ale dokázal. Přivítala mě ohromná budova a mraky, davy, přehršle lidí, které mě dost vyděsili. Kam mám jít? Co mám jako dělat? Tak na tyto otázky jsem se snažil najít odpověď a po chvíli jsem byl úspěšný.

Pokračovat ve čtení »

Pohoří Beskydy na východu Moravy je docela známé a posledních několik let tam s rodinou vždy o prázdninách jezdíme. Letos jsem byl s rodiči na dovolené naštěstí jen 3 dny (předtím jsem dělal svůj super nový web – uvidíte). Místo pobytu byla  chalupa Bzové v obci Karolinka, hezké to stavení ceny nevysoké. Bylo tam hezky, ale to hlavní teprve přijde – zpátky do Brna jsem jel na kole!

Pokračovat ve čtení »

Tentokrát zabrousíme do vod literatury vtipné. Někteří vás možná znají knižní sérii Mládí v hajzlu, jejichž všech 6 dílů nedávno vyšlo jako Kompletní deník Nicka Twispa. Já jsem včera přečetl poslední díl a tak bych o celé řadě knih rád poreferoval.

Pokračovat ve čtení »

Toť otázka, odpověděl by klasik. A že já jsem taky trochu klasik, tak mu přizvučím: „Toť otázka“. Již příští rok totiž maturuji (nově – cha chá!) a že bych věděl, co přesně potom budu dělat, se říct nedá. Asi by to chtělo nějakou vysokou, protože vyšlý gymnazista je stejně na trhu práce k nepoužití. Ale jakou? Toť, již zmiňovaná, otázka.

Pokračovat ve čtení »

Možná vás již unavují poměrně časté články o knihách, které jsem přečetl, ale realita je taková, že s tím nic nenaděláte. Ono napsat takový článek zabere dost času a tak si pečlivě vybírám o čem bude. A knížky jsou vždycky sázka na jistotu.

Teď jich tu bude rovnou pět, číslem 5. Jedná se o povinnou četbu do češtiny, nad kterou mnozí jistě mávli a mávnou rukou, ale já jsem si chtěl tyto publikace, prý skvosty světové a české literatury, přečíst. A věru, neudělal jsem špatně, na to vemte jed!

Pokračovat ve čtení »