Jontes blog

Pokud ještě existují nějací čtenáři mého blogu, rád bych jim poděkoval, že vydrželi čekat oněch 5 měsíců, které uplynuly od mého posledního článku. Pokud žádní takoví už nejsou, tak se ani nedivím. Přeci jen skoro půl roku je dlouhá doba a i na tak významnou internetovou osobnost jako já se holt zapomene :). V tomto článku bych rád stručně napsal, co se za ten čas událo a poté co je v plánu do budoucna.

Pokračovat ve čtení »

A to tu prosím nemluvím v nějakých dvojsmyslech. Mám na mysli onen produkt, který vznikne vložením zmutované uzeniny a zprofanovaného pečiva s přispěním tekuté hmoty žluté či červené hmoty. A proč? Je totiž všude. Kam se ve městě podíváte, tam se na vás valí – Párek v Rohlíku. Někde za 10 Kč (to už málokde), jinde za 12, 13 nebo dokonce 15!

Nenechte se mýlit, dříve jsem na této „pochutině“ dost ujížděl, ale to se (jako mnoho věcí) už naštěstí změnilo. Z principu už nesnáším párky a rohlíky o trochu méně. Párek v rohlíku je pro mě prostě synonymem dnešní uspěchané a neúprosné doby.  Ty KFC a McDonaldy nemám tak rád, ale chtě nechtě si tam občas (velmi zřídka) něco dám, protože to  jakž takž vypadá. Kdyby to aspoň prodávali jako hotdogy (=naležato + zelenina + co chci), tak bych pohled na to snesl, ale takto ne. Nudle trčící ze žemle mě přivádí k šílenství.

Myslete si o mě co chcete, ale s lidmi, kteří jedí pravidelně tyto potraviny, nechci nic mít. A myslím to smrtelně vážně :).

Lidstvo je soubor několika miliard organizmů, přičemž každý člověk je jiný, žádní dva nejsou stejní. To je naše největší výhoda a zároveň i nevýhoda. Být jiný není totiž vždy pro onoho jednotlivce dobré. Ať už poslouchá jinou hudba, jinak se obléká, něco jiného jí nebo jinak vypadá, vždy na něj tzv. většina pohlíží…jinak.

A většinou to pro něj neznamená nic dobrého, mnohdy to vede dokonce k agresi až násilí (to je ta zmíněná nevýhoda). Měli bychom si ale uvědomit, že sice existují různé obecné představy o tom, co se asi tak přibližně má dělat, ale jelikož je každý člověk jiný, tak se tím nemusí chtít (nebo dokonce i umět) řídit. Tím se nezastávám všemožných úchylů a kdo ví koho ještě, ale chci tím říct to, že každý má svůj styl.

Vám se může zdát zbytečné koukat celé hodiny do monitoru ve snaze poskládat pár bitů tak, abyste postoupili do další úrovně. Stejně tak ostatním může připadat vaše záliba ve sbírání autobaterií. Ale dokud člověk neohrožuje sebe nebo ostatní, není na to nic špatného. Každý si může dělat co chce, vypadat jak chce a jíst co chce, takže pokaždé, když vašemu sousedovi chovajícímu sarančata budete chtít říct „Ty seš ale magor,“, vzpomeňte si, že každý má svůj styl.

Pokračovat ve čtení »

Pokud sledujete můj Twitter, tak jsem mohli zaznamenat, že jsem byl na dovolené v Rakousku. A věřte nebo ne, bral jsem si tam snowboard! Jeli jsem daleko, předaleko, do nejzazšího cípu země (Korutany). Bydleli jsem v malém penzionu a navštívili střediska Lienzer, Großglockner a Bad Kleinkirchheim.

Pokračovat ve čtení »

Moje zásoba knížek od Toma Clancyho se už konečně trošku zmenšila, když jsem začal číst Odrazový můstek. Je to zatím dobré, i když úplně úžasné ne. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem si hezky večer četl a najednou na mě vybafla prázdná, nepotištěná stránka. A když jsem ji otočil, tak tam byla další. A další, další a další, až jsem se dostal o 3 kapitoly dál. Tiskárna to tentokrát podělala a já měl smůlu.

 

No snad to nějak zvládnu pochopit i bez toho kousku, ale štve mě to – na těch stranách zrovna chlápek vysvětloval celý plán kolosálního spiknutí. Teď o něm mám jen kusé informace :(.

Stalo se vám někdy něco takového?

Říká se, že změna je život. O ono je to kupodivu většinou pravda. To máte tak: Od 10 let lyžuji a za tu dobu jsem se dostal na hodně vysokou úroveň, při které pro mě už téměř žádný svah není překážkou a lyžování mě už tedy trošku nudí. Jedinou záchranou by pro mě byl freerideding(volný terén), ale to bych se nejdřív musel zúčastnit nějakého kurzu, koupit si nové lyže, najít nějakou partu a mít prachy. Proto jsem tuto možnost prozatím zavrhl.

Ale jelikož mám sníh a hory rád, vzpomněl jsem si na další způsob, jak se dá sjíždět svah. Prostě se postavíš na prkno a jedeš dolů, ňákej problém vole? Jasně že ne, ty debile. Vtípek :). Jo a board sem dostal od ježucha a boty koupil v www.snowboardoutlet.cz/ kámo. A jak se to stalo, ty máslo?

Pokračovat ve čtení »

Nejdřív bych vám chtěl samozřejmě popřát hezké Vánoce atd. a potom musím říct, že letos byla moje nadílka opravdu skvělá. No považte – kolo, snowboard, mobil. Ovšem nemyslete si, všechno jsem potřeboval, protože:

Pokračovat ve čtení »

A je tu další článek o knížce ze souboru, který jsem si vybral pro přečtení k mé budoucí maturitě. Ještě jich je 18, tak se nebojte, že toto byla poslední. Každopádně kniha Na cestě  je  základním literárním dokladem tzv. beatnického hnutí, tedy mladých lidí v USA v padesátých letech, kteří chtěli být svobodní a žili přítomností. Prostě takoví magoři :).

Příběh je o hlavní postavě Salu Paradisovi, což je spisovatel, a jeho přátelích a popisuje jeho různé příhody z let, kdy cestoval po USA a vedl bujarý život. Většinou jde o to, že se někde všichni opili a pak když měli štěstí, tak se s  někým vyspali a přitom různě řečnili a vykládali vše možné. Nejvýraznější postavou je ale jistě Dean, což je takový regulérní blázen, který vás mnohdy svým konáním ohromí. Jinak překlad je skvělý.

Autorovi se naprosto podařilo ztvárnit obraz těchto nezřízených a nic neřešících lidí, kteří ovšem také o světě přemýšlejí (i když občas někdy trochu bláznivě). Úplně tuto generaci pochopíte a co je lepší, můžete si z toho vzít alespoň trochu příklad. Tím nemyslím, že byste hned měli začít dráhu zfetovaného tuláka, ale třeba věci méně řešit a více si užívat, co právě prožíváte. Právě tohle v dnešní společnosti pdole mě docela chybí, takže rozhodně neuděláte chybu, když si tuhle knihu přečtete.

Uvidíme se ve Friscu, hergot. Jo, joj, ty vole! Kurvaštelung, heršvec, předtím musel celej ten národ bejt úplně tichej. To celý nanovo? Jo!

Kdysi dávno, to byli mladší z vás ještě na houbách, jsem si od nejmenované firmy (u které má ale taťka známé) zakoupil pulsmetr Sigma onyx easy. To víte, když jsem chtěl zkusit začít běhat, tak jsem si řekl, že to vezmu od podlahy a tak mi co nevidět stál na stole úhledný balíček s tímto přístrojem.  Po rozbalení a přečtení návodu jsem ho hned vyzkoušel a kupodivu fungoval. Jen kdybych věděl, co bude následovat…

Pokračovat ve čtení »