Jontes blog

Knihy jsou tu s námi už od nepaměti, ale velkého rozvoje se dočkaly až s příchodem knihtisku a hlavně překladatelské činnosti. Díky tomu, že se nemusíte učit anglicky, abyste si přečetli Harryho Pottera, se okruh jeho čtenářů přibližně zdesetinásobil. Dnes je do češtiny přeložené většina „důležitých“ knih, tedy nezkoumal jsem to, ale podle mě to tak asi bude. Ovšem samozřejmě ne všechny knihy jsou přeloženy, to je jasné.

Ach ty knihy

Nedávno jsem přečetl svou 2. německou knihu s názvem Die Fremde. Má 200 stran a louskal jsem to asi tak dva měsíce. Musím říct, že občas jsem tomu moc nerozuměl, ale základní příběh jsem určitě pochytil (a dokonce i některé vtípky). Bylo to o životě přistěhovalkyně v Berlíně, jak je sama a pořád utíká. Bylo to docela dobré, zajímavě napsané, hodně podivných věcí. Pokud vím, tak zrovna tato knížka přeložena do češtiny není. Což je škoda, protože by si ji určitě někdo koupil.Takových knih by se našlo určitě více. Já žádný velký čtenář nejsem, ale ještě jsem v angličtině přečetl Into the Wild (Útěk do divočiny – byl u nás film), což je taky jistě dobrý kousek. Teď se ovšem podívejme na dvě díla, které jsou dostupná v originálním rukopisu i českém překladu, a srovnejme, co je lepší.

Nevýhody originálu

jazyk – Napadne nás nejdříve, což je pochopitelné – jen málokdo umí například anglicky tak dobře, že rozumí všem (či téměř všem) slovům. Ta jsou totiž mnohdy tzv. umělecká, čili v běžné komunikace takřka nepoužívaná. Jsou to hlavně přídavná jména a různá specifická slovesa. Jazyk může být také zastaralý a tudíž velmi nesrozumitelný (kdo četl Shakespeare, ví své).

holý text- U některých děl je v češtině napsán překladatelem stručný úvod nebo závěr, případně shrnutí autorova díla. Nebo třeba místopisné a historické poznámky k věcem, které nemusí být českému čtenáři známé. O tyto všechny věci při čtení originální verze přijdeme.

možné nepochopení - Kvůli tomu, že dokonale neznáte jazyk autora, tak se můžete splést ve výkladu jeho díla či dokonce nepochopit některé klíčové pasáže. Taky se vám to nemusí zdát nijak hezké.

Výhody originálu

učení - Ať chcete nebo ne, při čtení se onen cizí jazyk učíte. Samozřejmě to neznamená, že si musíte ve slovníku hledat každé slovo, kterému nerozumíte. I bez toho získáte lepší povědomí o větné stavbě a některá slovíčka vám možná utkví v hlavě.

původnost - Pokud se jedná o nějakou starou knihu, máte zaručeno, že čtete původní, nikým neupravenou verzi. Český nakladatel klidně mohl (zejména v době před rokem 1989) klidně některé pasáže upravit či dokonce vynechat, protože se mu tam něco nelíbilo.

jazyk - Nejen, že se během čtení možná naučíte něco nového, ale důležité je, že jste si sami sobě překladatelem. Dočtete se přesně to, co vám chtěl autor sdělit, bez nějakých úprav či nesprávných výkladů. Můžete tak objevit kouzlo toho kterého jazyka, jeho libozvučnost či specifická slova. A taky máte pocit, že jste fakt drsní :).

Rozsouzení

Co je tedy lepší – přečíst si Harryho Pottera v originálu nebo přeloženého? Odpověď na tuto otázku není jasné. Záleží jak pro koho a jak kdy. Dvanáctileté české dítě si s anglickým textem těžko bude vědět rady, stejně jako prodavač husích pírek v podchodu. Ovšem taková učitelka angličtiny si to může dovolit, ba si to přímo klade za povinnost.Roz­hodující je také, kdo tu kterou knihu přeložil. Například český H.P. je výborným dílem Vladimíra Medka. Je jasné, že by bylo lepší přečíst vše v původním znění, ale těžko má někdo čas a chuť naučit se na výborné úrovni 5 jazyků. Taky záleží na tom, co si chcete přečíst. Zda jde o světoznámý román či krátkou povídku neznámého autora. Co z toho všeho ale plyne?

Závěr

Abych pravdu řekl, sám nevím. Říkám si, že na čtení velkých děl všech těch klasiků mám ještě dost času. Ale fakt nevím, zda to číst v originále a riskovat nepochopení nebo vsadit na jistotu. V jejich případě bych spíše vsadil na jistotu. Co se týče novodobých knih, tak tam je situace odlišná. Kupříkladu anglická literatura by mohla být zvládnutelná, ale taky to není žádný med. Ovšem je to určitá výzva, to uzná každý.

Takže asi je nejlepší číst většinu knih v rodném jazyce a občas i pro zpestření „střihnout“ nějakou „bokovku“. Je to ale na každém z nás, na kterou možnost má odvahu nebo náladu. Tím bych to snad konečně mohl ukončit :).