Jontes blog

Asi každý zná mikroblogovací službu Twitter a mnoho z vás (mých čtenářů) ji jistě používá. vměstnat do 140 znaků vše postřehy a názory není jednoduché, ale hodně lidí to očividně baví (mě nevyjímaje). Nebudu se teď přít o to, že většina zpráv jsou bláboly a že firma nevydělává. Rád bych se zaměřil na to, co je pro většinu uživatelů tím nejdůležitějším – totiž kolik „followers“ (tedy lidí, kteří čtou jejich zprávy) mají.

Čím víc, tím lépe

Platí jednoduchá rovnice, že čím více followers máte, tím více jste na Twitteru slavní. A kdo by nechtěl být slavný, že? Takže co udělá takový člověk, bažící po slávě, nejdříve? Jasně že začne „followovat“ co nejvíce ostatních uživatelů, kteří potom při troše štěstí zase budou followovat jeho. Takže když je uživatel pilný, může mít za týden klidně 100, 200 nebo 500 „posluchačů“.Schvál­ně to uvádím v uvozovkách, protože se dá těžko předpokládat, že všichni vaši followers budou číst všechny vaše tweety. Já sám mám jenom asi 40 a přesto se mi za jeden den někdy nashromáždí tolik tweetů, že to vyjde na několik stránek v prohlížeči. A kdo to má číst?

Paradox

Takže abych představil ten paradox: Lidi chtějí follwers, aby měli jejich tweety četlo hodně lidí. Toho většinou dosahují tak, že followují co nejvíce lidí. Za nějaký čas followují tolik lidí, že od každého z nich těžko přečtou všechny tweety, takže si řeknou, že to už nemusí číst vůbec. Jenom píší svoje moudrosti, nezajímaje se o ostatní. A takhle končí ona slavná „kominutní“ služba nového druhu.

Někteří lidí používají sofistikované desktop aplikace, mají různé filtry na třídění tweetů a tak dále. Ovšem neřekl bych, že to je většina.  Hodně taky pomůže mobilní internet, když člověk čte během celého dne.

Pak taky existují uživatelé, kteří se spokojí s malým počtem followers, avšak tweety těch, koho sledují, čtou pravidelně. Samozřejmě by chtěli mít větší čtenářskou obec, ale spokojí se s tím málem, co mají.

Závěr

Řekl bych, že Twitter byl stvořen exhibicionisty, protože si tam každý může napsat co chce a nemusí to být moc dlouhé. Každý člověk se chce předvádět, tudíž je docela logické, proč má služba takový úspěch. A když můžete přimět ostatní vaše bláboly číst, je to ještě lepší!

Tímto článek rozhodně nechci urážet uživatele této výjimečné sítě, ale chtěl bych jen upozornit, že počet followers není to jediné, za čím se hnát. Důležité také je, aby lidé naše tweety četli. V tomto mají výhodu slavné osobnosti, které followují jen pár lidí a přesto počet jejich folowers dosahuje (stovek) tisíců. Z toho plyne, že nejsnadnější způsob, jak se stát známým na Twitteru je stát se nejdříve osobností ve skutečném světě. A o to přece jde, nebo ne?