Jontes blog

Na Londýn zahalený do prachové peřiny pomalu dopadají kapky vody. Winston jde rychle, musí stihnout zprávy v televizi. Prý jsme slavně vyhráli ve válce proti Eurasii a hlavně překročili plán výroby bot o 42 %. To si přece nemůže nechat ujít! Blíží se do bytu, prochází tmavou a páchnoucí chodbou, jejíž stěny vypadají jako pokryté krví. Když je konečně u dveří, vloží do zámku klíč, otočí klikou a neviditelné oči obrazovky na něho hned zaměří svou pozornost. Je doma, sám, v Oceánii, v roce 1984.

Kniha

Tak takhle přesně nezačíná známá kniha George Orwella 1984. Tuto světoznámou literární perlu jsem přečetl teprve nedávnou, v rámci povinné školní četby (mimochodem státní maturity nebudou, takže to je v podstatě na nic). A už chápu, proč je mnohými považována za nejlepší nebo nejdůležitější knihu 20. století.

Pojednává o antiutopickém světě, kde vládne Strana, a to totalitním systémem. Vševědoucí vládce se jmenuje Velký Bratr a Ideopolicie tvrdě potírá všechny projevy svobodného nebo kritického myšlení. Navíc se rozmáhá nová řeč, tzv. newspeak, který angličtinu neustále oklešťuje o další a další slova, až zbudou jen ta, která jsou Straně užitečné. Děj se odehrává v Londýně v roce 1984 a hlavním hrdinou je asi čtyřicetiletý úředník Ministerstva pravdy Winston Smith.

Rozhodně vám nechci vyzradit mnoho z příběhu, takže snad se spokojíte s tím, že je to kniha čtivá, se zajímavým dějem a mnoha překvapivými momenty.  Těch asi 200 stran prostě uběhnu raz dva. Ale to hlavní, čím si mě a miliony lidí získala, je její téma a popis prostředí, ve kterém lidstvo žije.

Situace

Na světě už byly stovky a tisíce různých diktatur, tyranií a  despocií, ale zatím vždy lidé povstali a nezvané vládce smetli. Tato kniha nám dává odpověď na to, jak by to mohlo vypadat, kdyby se nějací šílenci rozhodli vzít opravdu moc do svých rukou a vytvořili tak říši, která přetrvá tisíce let. Vládli by místu, kde je jeden člověk stejný jako druhý, láska a tělesná rozkoš jsou zakázané, jakékoliv snaha o přemýšlení vyhodnocena jako zločin a pojmy jako soucit, důstojnost nebo morálka jsou neznámé pojmy.

Vede se permanentní válka, věda byla zrušena, lidé žijí v nuzných domech a jedí nuzní jídlo. Ponožky a žiletky jsou nedostatkové zboží, stejně jako pravá káva nebo cukr. Těžce pracující dělníci se vůbec nezajímají o život kolem sebe a zabývají se jen sázením a plozením dětí. Všechny historická fakta a knihy byly už dávno sprovozeny ze světa a těch pár lidí, co si pamatují dobu před Revolucí, už za chvíli umře. Po nich zbude jen tupá masa jednotlivců, jejichž jediným úkolem je vytváření bohatství pro vládnoucí vrstvu.

Ano, slyšíte dobře, podle doslovu Milana Šimečka nemá získání moci nějaký vznešený cíl, ale jde jen o to, žít v přepychu a dopřávat si výhody a pohodlí, na které ostatní nemohou ani pomyslet. Kromě toho může člověk jak se mu zlíbí přinutit své „poddané“ trpět, což se také počítá.

Varování

Doufejme, že se takové budoucnosti nikdy nedočkáme. Orwell nám tímto brilantním dílem chtěl jistě něco vzkázat, když místo léčení své tuberkulózy psal raději tuto knihu. Nemyslete si, že jde pouze o knihu odsuzující komunismus. Je to varování, kam by naše civilizace mohla jednou dospět, když jen jednou, jedinkrát, dáme Těm nahoře možnost dělat si co chtějí. Vím, zdá se to nemožné, vždyť máme soudy, novináře, mezinárodní organizace, politickou pluralitu. Musíme si ale uvědomit, že lidé jsou už nějakých 100 000 let stejní a tudíž svoje instinktivní chování nemohou vždy potlačit.

Možná už nějaké procesy pracují a my o nich ani nevíme! Co asi dělají americké tajné služby za 75 mld. dolarů ročně, když zrovna nevyslýchají teroristy? Může to být cokoliv. Stejně tak vrcholní politici a vlády celého světa si třeba zrovna teď plánují, jak na tu válku. Vždyť jim tato knížka dává poměrně podrobný návod.

Nechť jsou i nadále lidé rozumní a odvážní, chytří a racionální, milující a odpouštějící. Samozřejmě, že světový mír a blaho všeho lidu jsou pouhou utopií, ale musíme se k podobnému stavu co nejvíce přiblížit. Pomoci tomu může každý, ať už je to vědec, lékař nebo dělník na stavbě. Stačí nebýt zlý, všímat si bezpráví okolo nás a výsledek se dostaví. Snad to stihneme dříve, než se Ti nahoře domluví a implantují do nás všech RFID čipy. Pak už bude pozdě ptát se: A co děti, mají si kde hrát?

Ale hlavně si to přečtěte!