Jontes blog

Když tak venku prší, napadá mě se zamyslet, kolik lidí si vezme na cestu deštník. Podle mého pozorování to není více než pětina. Je otázkou, proč 80 či více % lidí se nevezme tento ochranný prostředek ani když vidí, že prší. A odpověď na toto ožehavé téma? Jednoduchá, nejdříme si tudíž projděme možná úskalí.

Argumentovat tím, že deštník si nemůže každý dovolit koupit, je samozřejmě zcestné. U našich menšinových spoluobčanů si ho koupí každý, i kdyby na rohlík neměl.

Horší je, když člověk deštník má, ale neumí ho ovládat. Vím, zmáčknout čudlík by měla umět i cvičená opice, ale tak to holt v životě někdy chodí. Takže pokud znáte někoho s tímto hendikepem, směle jej poučte.

A co když má deštník díry či je jinak poškozený, čímž ztrácí svou funkci? V tomto případě vám nezbude nic jiného než si koupit nový.

Pro většinu lidí je ale deštník ryze estetickým problémem. Kdo by chodil se štanglí v ruce jako důchodce, když může jít s odhlaleným čelem a bavlněnou mikinou? Přece nejsem z cukru, řekne si druhý. A třetí to završí osobitým: Copak su teplej?

Ano, deštník nevypadá nijak zvlášť dobře a někdy může i překážet, ale jak bych řekl já, výhody převažují nad potenciálními nevýhodami. Copak není lepší být suchý, v teple a kráčet s hrdě vztyčenou hlavou vstříc jistě skvělým zítřkům než se pokoutně šourat s hlavou zabalenou do kapuce a užívat si stříkání vody do ksichtu?

Pamatujte, že volba je jen na vás. Ale až se s vámi vaše milá/ý  rozejde, protože na schůzku přijdete tak nechutně mokrý/á, že by to i vodníkem otřáslo, tak si nechoďte stěžovat za maminkou. Já vás varoval.

 Loading ...