Jontes blog

Jelikož jsem na tom byl tak, že uběhnout nějaký úsek pro mě nepřipadalo v úvahu, započal jsem svou pouť za lepší fyzičkou chůzí. K tomuto poslání se mi hodila knížečka z Levných knih (tam snad mají všechno!)  a tak jsem po jejím prostudování začal chodit. Nejdříve do školy, pak na nákup :). Ne, prostě jsem  více či méně pravidelně zašel ven a udržoval onou chůzí svůj tep někde mezi 60 – 70% max. tepové frekvence (k tomu se hodily hongkongské hodinky za bezmála 200 kč objednané z Ebay).

Chůze přechází v běh

Po pár měsících (nebo nějak tak) jsem na tom nebyl už tak hrozně špatně, ale už mě to trochu přestávalo bavit, takže jsem si řekl, že začnu Běhat (moderní týpek by použil slovo jogging). Jako starý teoretik jsem se jal prohledávat internetové končiny, zda k tomu mají co říct a našel stránku www.behej.com, kde si můžete přečíst dost článků o všem možném a hlavně tam je fórum, na kterém jsem se dozvěděl, že když použiji kvalitní boty, tak se mi nic nemůže stát.

Mezitím jsem to už pomalu (čti jako hlemýžď) zkoušel a samozřejmě se šoural jako největší týpek. No ale nevzdával jsem to. Jednoho dne jsem si koupil boty Saucony (za asi 1000 kč, takže dobrá cena) a vyhrál Pražský maraton.

Vtípek :). Boty hezky pružily, takže jsem si ještě chtěl koupit hrudní měřic tepu, abych jako trénoval v tom rozmezí 70 – 80% maxTF. Po dlouhých peripetiích, jak jste jistě četli, jsem již běhal opásán tímto chvályhodným přístrojem. I když to znamenalo často poslouchat pípání či sledovat tep, snažil jsem se držet svůj tep v uvedeném rozmezí a párkrát týdně si na asi 20 – 30 minut vyběhnout ven. Po několika měsících (možná méně) jsem pocítil, že už můžu běžet trochu rychleji, takže jsem tak činil. No ale pořád jsem se snažil udržovat těch max. 160 tepů/min.

Od pole k závodu

Někdy na jaře tohoto roku jsem toho už měl dost, protože, přestože jsem se pomalu zlepšoval, zdaleka jsem se na nějaké velké běhání necítil. Tak jsem si vypnul pípání na pulsmetru, dal max. na 165 a běhal tak, abych cítil, že to neflákám (což znamenalo mnohdy asi 170 t/m). Nějaké extra zlepšení zatím nepociťuji, ale co není, snad bude.Pak jsem se dokonce zúčastnil závodu Slatinský kros, kde jsem se umístil na skvělém druhém místě (ze dvou závodníků). A vše vyvrcholilo včera, kdy jsem běžel 10km v závodu Veletržní běh Brnem. Vzdálenost, kterou byl bych býval nikdy neřekl, že urazím pohybem rychlejším než chůze, jsem urazil za 51 minut 11 sekund, tj. na 90. místě ze 111 doběhnutých. Předběhli mě sice staří chlapi, ale hlavně že jsem to zvládl.

Takže abych se nějak vyjádřil k budoucnosti, tak bych rád v této bohulibé činnosti pokračoval. Bude to stát jistě ještě hodně energie, než se dostanu na aspoň základní „úroveň fitness“, ale věřím, že pokud budu pohyb i nadále vykonávat pravidelně, musí se to povést.

Rada do života

A vy, kdo s běháním váháte, tak neváhejte! Jde o sport, který umí opravdu každý, nemusíte si kupovat drahé vybavení (až na boty) a fyzičku vám to zlepší výborně. Pokud na tom jste ale špatně (viz já), tak nejdřív nějakou dobu choďte a až potom zkuste běhat, jinak taky můžete (po heroickém půl­hodinovém běhuú skončit na JIPce ve vaší oblíbené nemocnici. A hlavně si kupte dobré boty a vůbec se podívejte na www.behej.com!

A pokud běháte, tak klidně napište nějaké tipy nebo zážitky!