
Pan farář to měl moc hezky připravené, on sám byl taky docela příjemný a poctil nás spoustou mouder z bible, které všichni jistě bedlivě poslouchali. Pak nám zazpívala nějaká žena nějakou píseň a začalo se se křtěním. Pokud si to neumíte představit tak vězte, že se prostě vezme děcko do ruk a polije se vodou. Samozřejmě ve vší svátosti :).
Pak nám ještě zahrály varhany, pan farář posvětil námi donesené předměty, kmotři(y) se zapsaly do knihy a celé procesí se odebralo pryč z kostela a naše rodiny šly na oběd do Restaurace u Raka (docela dobré, řízek ušel).
Jaký mám z toho všeho pocit? Takový, že to ani nemuselo být. Podle mě ani jedna z přítomných rodin nijak horlivě pobožná nebyla a pochybuji, že půjdou dítěti příkladem a každý den se budou modlit (jak říkal pan farář). Holt je to celé jen taková maškaráda. Ale zase je určitě dobrý pocit moct říkat, že mám pokřtěné dítě, o tom žádná. Akorát si asi nikdo neuvědomuje, co to vlastně znamená. Ale tak je to dneska se vším (viz krajské volby).
P.S.: Pokud jste pozorně četli, tak se jistě zajímáte, čí jsem to vlastně kmotr. A já vás překvapím a řeknu vám, že vám nic neřeknu. Ale tipovat můžete, to jo. A nebojte není to můj vzdálený bratr z urugvaye, jeho kmotr už je dávno daný :).
Tak to gratuluji ke kmotrovství ![]()
Já zatím kmotr nejsem, ale kdo ví, třeba se to někdy v budoucnu
změní ![]()