Jontes blog

Někomu to může znít neuvěřitelně, ale je prostě fakt, že jsem si nechal spravovat polohu chrupu celých 10 let. Jak to začalo? Ve 4. třídě jsem si já i mí rodiči všimli, že mám docela předkus a proto jsme zašli za paní doktorkou Huňáčkovou na ortodoncii. Tam mi bylo sděleno, že budou určitě potřeba rovnátka.

Nejdříve jsem chvíli (0,5 roku) nosil nasazovací, poté dlouhou (6 let) dobu pevné a na prahu dospělosti opět zase nasazovací (ty , ale tentokrát upgradované (tj. pro obě čelisti) rovnátka. Asi vám dojde, že to nebylo nijak příjemné, hlavně tedy ze začátku. Pak si ale člověk na novou věc v hubě zvykne a jde to. A ani žádnou extra péči jim není potřeba věnovat, jen si čistit zuby :).

Jaký je rozdíl, mezi nasazovacími a pevnými rovnátky, si asi každý domyslí. K tomu jen tolik, že nasazovací sice nemáte pořád v puse a tudíž si určitou část dne od nich „odpočinete“, ale zato je musíte nosit pravidelně, jinak ztratí svůj smysl. Také cestování s nimi a bytí v táborech a jinde není žádný med (výplach ráno/večer atd.). Takže pokud se rozhodujete, zda si tento dnes již dokonce módní doplněk pořídit, tak dejte na rady vašeho lékaře. Ale počítejte s tím, že si dlouho nedáte bařenou kukuřici – tedy pokud se nevyžíváte v půlhodinovém vyšťourávání zbytků obalů kukuřičných semínek.

No abych se dopracoval ke konci mého příběhu: Poslední dva roky jsem tedy nosil jen ty nasazovací, nejdříve i kromě noci chvíli i přes den. Pak jen na noc, každý den a postupně, jak se mi zuby dostávaly do správné formy, se interval mezi nošením prodlužoval až 3 či 4 dny. Konečně minulé dva měsíce byly kontrolní a teď jsem již, po dnešní poslední kontrole,  (téměř) plně rovnozubý člověk.

A stálo to za tu námahu a nepohodlí? Jistě ano, jinak bych totiž byl takový „Křivozubý Edvard“ a to by nebylo příliš dobré.