Jontes blog

Pokud jste četli můj předchozí článek, tak jistě víte, že jsem byl včera poprvé na brigádě. A nebudu chodit okolo horké kaše: Nevím, zda to ještě těch 8 dní přežiji! Nečekal jsem od toho žádnou zábavu, ale po směně jsem odcházel domů dost rozladěný. Ale nepředbíhejme, hezky od začátku.

Po asi 5 min. hledaní, kde ta „nová hala Modus Link 2“ jsem ji konečně našel. Nebýt naprosto debilního popisu agentury nabrigadu, tak jsem tam byl hned. Přesto jsem se poté zapsal do „wokrsheetu“, dvě slečny mě ukázaly, kde jsou šatny poté jsem se dostal do světa krabic, vozíků a pásů. Překvapilo mne velké množství lidí, které vycházelo ven i zároveň vcházelo dovnitř. To jsem opravdu nečekal, desítky lidí, snad přes sto. Po chvíli čekání nás konečně odvedli na pracoviště a začali jsem balit paměťové compactflash karty jména SanDisk Extreme III 4GB.

Výroba se skládalo z mnoho procesů: umísťování manuálů (ty byly mimochodem vyrobeny v prosinci 2007), strkání karet do plastových obalů, pak do krabiček a nakonec lepení a šup je do krabic. Já jsem strávil nejvíc času u manuálů a lepení, což mi ani nevadilo. Co se týče přestávek, tak se to má takto: Po dvou hodinách 10 min., po čtyřech 30 min. a pak zase po 10. To poslední už ovšem neproběhla, protože jsme museli splnit „plán“ a „napnout sílu“. Mimochodem, za 1 směnu se tu vyrobí nejméně 80 000 tisíc těch karet, což znamená, že průměrně 3 každou vteřinu.

Lidé tu pracovali vesměs studentského typu, tedy až na několik zasloužilých žen, s kterými jsem bohužel strávil asi tak 2 hodiny u jednoho(!) stolu. Pak tu byli „team leadeři“ (další krásné české slovo), kteří podle potřeby zadávali ty úkoly. Ovšem organizace tam je podle mě docela slabá, rozhodně by šla vylepšit. A třeba by tam mohlo hrát i rádio, ale to bych už chtěl asi moc :). Navíc při odchodu musíte projít detekčním rámem a v případě pozitivního nálezu, což je téměř u každého, vás „security pracovník“ objede ručním detektorem, aby zjistil, zda náhodou neodnášíte nějaké výrobky. Po konci v 21:45 jsem šel rychle pryč, samozřejmě jsem se ale podepsal do již zmiňovaného worksheetu. Ještě aby ne: Totiž v případě, že vám tam chybí čas příchodu či odchodu či podpis, nedostanete zaplaceno.

Závěrem konstatuji, že mne tato zkušenost utvrdila v tom, že podobnou činností se již nikdy nechci zabývat. Nuda, námaha, nízký plat. To jsou vizitky takovéto práce. A to se týká i ostatních prací, takže nejraději bych si založil vlastní firmu, měl zisk několik miliard korun ročně a ve 30 si užíval života, jak nejvíc to jde. Snad se mi to podaří :).

P.S.: Toto byl pravděpodobně můj poslední článek na dlouhou dobu, protože příští týden už asi nebudu mít sílu psát. Tak se s tím smiřte :). BTW: stejně to tady nikdo nečte, tak co.