Jontes blog

Jelikož měla naše třída tento rok ještě nárok na 2 dny volno, tak jsem se dohodli (no spíše to tak nějak samo vyplynulo), že pojedeme na výlet do střediska Prudká u Tišnova. Na vlak v 8:57 dorazili úspěšně všichni, takže již za hodinu a něco jsme se ocitli uprostřed krásné přírody, nedaleko řeky Svratky. Po nedlouhém přechodu do areálu (zastávka je hned vedle něj), jsme se museli dohodnout, jak dnešní (dopo)odpoledne strávit. Byl vznesen návrh na rozdělení se na 2 skupiny, přičemž jedna zůstane zde a bude vykonávat různé sportovní činnosti a ta druhá půjde naopak někam na vycházku, aby pak mohla machrovat před ostatními :). Lidé se rozdělili v poměru 19:8 a já byl mezi těmi osmi dobrodruhy.

Cestou, necestou, hradem, nehradem

Teď ještě zbývalo vyřešit, kam se vydat. Možnosti byly, podle našeho p.prof. třídního Kubíka v zásadě dvě: obec Lomnice nebo hrad Pernštejn. Většina se, i přes rozhořčení našeho profesora, rozhodla pro krásnou gotickou památku a zavrhla židovské artefakty. Tak jsme se tedy vydali na přibližně dvou až tří hodinovou pouť po silnici i lesní cestě a ve dvě hodiny odpoledne dorazily na kýžený hrad. Po cestě se nic extra zajímavého nedělo, tedy až na ten nehorázný kopec srandy, kteří někteří členové našeho družstva stačili vyprodukovat :).

Perštejn – hrad hradů

Nevím, zda jsem na tomto monumentálním hradě už někdy byl, ale každopádně jsem si nenechal ujít možnost prohlédnout si jej prostřednictvím organizované prohlídky. Ta stojí pro dospělé 90 Kč, ale pro děti a studenti už snesitelnějších 50 Kč. Po uhašení žízně místní nepovedenou na Kofolu jménem Kofomola, jsme se s přibližně 50ti ostatními lidmi shromáždili na jenom z nádvoří a prohlídka mohla začít.

Vedl nás jí znalý, byť trochu více homosexuálního ražení, průvodce. Prolezli jsme asi 15 místností, od ložnice, přes kuchyň, dětský pokoj, taneční sál až po obrazárnu. Bylo to opravdu pěkné, prostory jsou zařízeny krásným historickým nábytkem a všemožnými doplňky. Výklad průvodce byl také zajímavý a několikrát jsme se i zasmáli. Ze zajímavostí jmenujme jednu: Tento hrad nebyl nikdy dobyt a byl obléhán nejméně 18×. Bylo to díky důmyslnému systému brán a hradeb. Za hodinu a něco jsme skončili a pak se vydali na úprk na vlakovou zastávku, páč nám to asi za 30 min. jelo. Vlak jsme stihli a šťastně se dopravili zpět na středisko.

Fotbalem to tady žije

Po příjezdu nás nečekalo žádné bouřlivé uvítání, takže jsme jen našli své chatky, vybalili se odpočívali a pak šli na večeři. Byla dobrá, kuře s rýží. A poté nastal vrchol dne – zahájil se fotbalový zápas 6A8 vs. 8. třída základní školy Holcova. Po úvodním hvizdu se vše rozjelo, ale naše nadšené fandy zchladil ve 4. minutě inkasovaný gól. Naštěstí se naši stateční bojovníci vzmohli a za chvíli dali vyrovnávací. Poté se hra přelévala s jedné strany na druhou, ale nakonec jsme byli šťastnější my, když se prokázaly naše zkušenosti a družstvo vedené kapitánem Kovářem dosáhlo zaslouženého vítězství.

Až euforie opadla, šli se všichni zchladit do chatek. Ovšem již v 8h se několik lidí rozhodlo, že si půjdou zase zakopat, a to nám vydrželo až do deseti večer. Pak proběhla pouze hygiena a ve dvanáct i spánek.

Čas her a odjezd

Ráno nás přivítalo neblahé počasí, bylo zamračeno, ale naštěstí nepršelo. Takže jsme se jen vybelhali na snídani a poté vyklidili své chatky. Věci bylo doneseny na hřiště a tam probíhala nejrůznější klání. Fotbal, volejbal, nohejbal. To je, oč tu běží. To nám vydrželo až do pozdních 14h, kdy jsme se uchýlili pod střechu a čekali na čas, kdy půjdeme na vlak. Ten nastal přesně v 15:18. Cesta ubíhala, koleje svištěly, ptáci zpívali. A když jsme dorazili na hlavní nádraží, ten mumraj okolo nás utvrdil v tom, že ty dva dny bez školy opravdu stály za to…