Jontes blog

Někdo má matematiku rád, někdo ne. Já osobně nepatřím ani do jedné z těchto skupin, protože někdy mě baví a někdy zase ne a to je třeba tehdy, když tomu nerozumím a dostanu špatnou známku. Naštěstí na vízo budu mít pěknou dvojku (ale radši bych rád škaredou jedničku).

Pokračovat ve čtení »

Většina českých domácností ještě nemá ani HD ready televizory, v zahraničí se pomalu zabydlují Full HD telky a v Japonsku chtějí v roce 2015 spustit televizní vysílání v novém standardu UHDTV, který přináší obraz o rozlišení 7,680 × 4,320 pixelů, což je 16× více než v případě HDTV.

Pokračovat ve čtení »

Žebříčky nejlepších her tu jsou už od hráčského pradávna a vždy byli, jsou a budou subjektivní. I když se na pořadí shodne desetičlenná redakce nějakého známého časopisu, není to definitivní soud. O to víc mě překvapilo, že se hra ICO těší takové všeobecné oblibě. Viz přehled na Hrej.

Pokračovat ve čtení »

Naštěstí jsem se narodil až po roce 1989, takže hrůzy komunistického ani socialistického režimu na mě neměly šanci působit. Musely to být krušné časy a moc si je neumím představit. A právě proto jsem uvítal tuto románovou prvotinu Martiny Vodákové o době sovětské okupace. Vypráví o jedné dívce, která miluje poezii a literaturu celkově, a rozhodne se odjet na stáž do Moskvy, do tehdejšího Sovětského svazu. Tam se náhodou seznámí s jedním cizincem a tím začne její milostné dobrodružství.

Knížečka spíše připomíná delší povídku než román, protože má jen 80 stran malého formátu a dokonce nemá ani kapitoly. Ovšem, jak všichni víme, kvantita není kvalita. Je vidět, že autorka jazykům opravdu rozumí a dokáže s ním pracovat. Příběh je vlastně docela jednoduchý, ale je podán opravdu přesvědčivě. Úplně věříte, že se to opravdu stalo. Pocity všech postav jsou skvěle vykresleny a je tu i pár filozofických i vtipných momentů. Atmosféra těch let na vás skutečně působí a prostě je to super zážitek. Jsem velmi zvědavý na další knihu této autorky…

Moje hodnocení: 8/10 Žánr: román Kde koupit? na Vltava za 119 Kč

Pravidelní čtenáři mého blogu (jestli takoví vůbec existují) si určitě všimli, že již celý jeden týden se tu neobjevil nový článek. Nebylo to z mé nechuti, ale z důvodu absolvování školního lyžařského kurzu v Herlíkovicích. Bylo to skvělé, vždyť týden bez školy vždy potěší. Sněhu bylo dost, počasí také ušlo, sranda docela byla a ubytování s jídlem bylo docela dobré.

Ale tento kurs není námětem tohoto článku, je jím něco daleko jednoduššího a nepříjemnějšího. Můj blog nikdo nečte! Ne, 80 lidí denně to nezachrání. Myslete si, že jsem příliš náročný, ale už mě to prostě štve.

Článků je tady už skoro 130, většina zajímavých a pár dokonce výborných. Byl jsem už jednou na hlavní stránce Linkuj. Pravidelně přispívám již přes 5 měsíců. Reklamy tu nejsou, vzhled a navigace je docela dobrá. Ve vyhledávačích se nestojím nijak špatně, adresu blogu mám uvedenou všude, kde je to možné.

A přesto to nestačí. Asi by to chtělo víc vyměněných odkazů, větší aktivitu v nějakém projektu nebo třeba něco programovat, vytvářet vzhledy, pluginy. Ale za prvé to se mi moc nechce a taky nevím jak na to.

Vím, podobných blogů existují v ČR desítky a v zahraničí tisíce, ale přesto bych nerad skončil. Ono to blogování má své kouzlo, ale jen když vaše články někdo čte.

Tak vás prosím: choďte sem, odkazujte sem, přidejte si tento blog do RSS čtečky, komentujte tu. Prostě cokoliv. Díky všem!

Film Matrix patří k jednomu z mých nejoblíbenějších. Při svém vydání v roce 1999 všechny ohromil skvělými akčními pasážemi a neopakovatelnou post-apo atmosférou. To se ovšem už nedá říci a díle druhém, na který sem sice byl v kině, ale za moc to nestálo, ani díle třetím, který jsem pro jistotu vůbec neviděl (no možná tak pět minut v Datartu).

A jistý Joe Eigo z Ryerson University má pohybové schopnosti podobné našemu ultradrsňákovi Neovi. Sice asi neumí zastavit kulky v letu, ale přemety umí na jedničku. Někdo má hold pohybový talent i vůli trénovat, a tohle z toho pak vznikne. Docela hustý…

A co vy, umíte něco takového? Já se přiznám, že ne :).

Nevidím jediný důvod, proč nahrávací společnosti používají DRM ochranu na své skladby. Kdo si tu hudbu chce stáhnout, tak si ji stejně stáhne. Poctivým zákazníkům to tedy akorát komplikuje život a piráty to prostě neodradí. Mnoho lidí by určitě za hudbu rádo platilo, jen jim dnešní podmínky připadají moc přísné.

Pokračovat ve čtení »

Tento článek je reakcí na jeden komentář pod jiným článkem.

No já teda nejsem žádný energetik, ale i naprostého laika napadne jedna zásadní otázka – proč ji tedy už dávno nepoužíváme? A abych nemluvil jen tak do větru a přidal i nějaké důkazy o tom, proč je lepší využívat uhlí než solární energii, přikládám níže nějaká fakta:

Pokračovat ve čtení »

Časopisy pro pány byly vždy v módě a tím nemyslím ty měsíčníky typu „Nadržené české paničky 2“, ale opravdu seriózní magazíny plné zajímavých informací, ve kterých se jen objevuje několik aktů krásných žen. Jedním z nich je i ten s názvem Playboy a výše uvedená charakteristika na něj přesně sedí. A to můžu potvrdit :).

A právě v tomto časopise se objevilo několik fotek hrdinek z her Conan, Age of Conan, Tabula Rasa, Clive Barker's Jericho, The Witcher a Kane and Lynch. Vývojáři je svlékli speciálně pro tuto příležitost, takže tyto modely nikde v těch hrách neuvidíte. Škoda.

Ty obrázky najdete zde.

Každopádně je potěšující, že i takový obor jako je novinařina má zájem o počítačové hry. Někdy to ovšem ti naši drazí novináři trochu nedomyslí, jako např. v případě BBC, kdy ukázali video z Killzone 2 a přitom řekli, že je to hra Halo 3. Pitomci.

Jestli jste si náhodou nevšimli, tak je dnes 2. ledna 2008, což znamená, že tu je nový rok. Většina z vás to ale už jistě ví. A taky jste si mohli povšimnout, že už celé 3 (slovy tři) dny se tu neobjevil nový článek. Nebylo to z důvodu mé lenosti, ale z mnohem výmluvnějšího důvodu – neměl jsem ho jak napsat. Ptáte se jak se to mohlo stát? Ne, nevypadl mi internet.

Pokračovat ve čtení »