Jontes blog

Známe je všichni. Důchodci. Snad všem toto slovo připomene prarodiče. Vídáme je někdy málo, někdy více nebo dokonce vůbec. O jejich soukromí toho moc nevíme a také ani nechceme vědět. Stačí nám jejich moudré rady, krásné úsměvy, skvělé vtípky a dárky na Vánoce, narozeniny, svátky. Ale co když vše není tak růžové, jak se zdá?

Nešťastný osud

Na naší ulici se stala jedna taková příhoda a bohužel dříve, než jsem se o tom my dozvěděli bylo po všem. Na naší ulici bydlela v zašlém domku maličká paní. Možná tak metr čtyřicet, víc ne. Co tady bydlíme, dostávala důchod. Asi ne nijak velký, ale i s málem se dá žít. A pak jsme ji jednou viděli, jak vybírá popelnice. Jako kdyby hledala něco k snědku!

Připadalo nám to divné, ale třeba jen ztratila důchod, kdo ví? A za nějaký čas jsem se máti od sousedek dozvěděla, že ta bába umřela. Prý hlady. A proč? Její vypečené potomstvo jí totiž každý měsíc bralo důchod. Bylo romské národnosti, překvapivě. Chudák bábi tak neměla žádné peníze a tím pádem nic k jídlu. Ale proč to nikomu neřekla, mi zůstává záhadou.

Další ohavnost

Takovýchto příkladů, i když ne tak drastických, byste určitě okolo sebe našli mnoho. Ovšem vůbec nejhorší je, když někdo využije bláhovosti starých lidí a okrade je. Znáte to, ti falešní kontroloři plynu, vody a kdo ví čeho ještě. Absolutně tyto lidi nechápu. To si netroufnou na mladé? Napíchl bych je prdelí na kůl, uřízl motorovkou obě ruce a nechal pomalu vykrvácet.

Vždyť takového starého člověka musí ta krádež úplně zlomit! Nejenže přijde mnohdy o celoživotní úspory, ale také si začne říkat: „Jsem asi fakt blbý/á, když jsem se nechal/a tak oklamat.“ a podobné věci.

Jak se tedy chovat?

• Nejdůležitější je častý kontakt. Když ne každý týden, tak jednou za 14 dní určitě ano. A děti brát určitě s sebou, vždyť kdo by odolal zmrzlině Koral :).
• Donutit prarodiče k nějaké aktivitě. A tím nemyslím obligátní luštění křížovek a sledování TV, ale třeba petangue nebo různé programy pro seniory. A hlavně je naučte s počítačem!
• Svěřovat se jim se svými problémy – vždyť jste jejich děti. A také si občas promluvit o aktuálním dění doma i ve světě.
• Jednou za čas zorganizovat společný výlet, který si užijí všichni.
• Pozn.: V případě, že jsou prarodiče pohybově omezení se věc komplikuje, ale nic není ztraceno.

Ale neberte mě za slovo, jsou to jen moje teorie a zatím k tomu vlastně ještě nemám moc co říct.

Nezapomeňme

Staří lidé, důchodci, páprdové, říkejme jim jak chceme. Ale jedno se jim nedá upřít – byli součástí historie a prožili mnohé věci, o kterých se nám ani nezdá. Navíc nás naše matky obětavě opečovávaly a vůbec se rodiče snažili o rodinnou pohodu (alespoň by to tak mělo být).

A proto, až budete naštvaní na svou babičku, že neví, co je to internet, vzpomeňte si a na oplátku se jí zeptejte, co to jsou ty humna. Netušíte, jakou radost jí tím uděláte…