Jontes blog

Většina českých domácností ještě nemá ani HD ready televizory, v zahraničí se pomalu zabydlují Full HD telky a v Japonsku chtějí v roce 2015 spustit televizní vysílání v novém standardu UHDTV, který přináší obraz o rozlišení 7,680 × 4,320 pixelů, což je 16× více než v případě HDTV.

Kromě obrazu určuje standard i audio – to bude v systému 22.2, který obsahuje 24 reproduktorů, z nichž je 9 nad rámec našeho slyšení, 10 v rozsahu a 5 pod rámec. Představte si v pokoji 24 repráků, není to šílené?

Tahle všechna nádhera samozřejmě vyžaduje neustálý přísun dat. A to přesně 24 Gbps pro video a 28 Mbps pro audio. Naštěstí chytří hoši z japonské veřejné televize NHK vymysleli kodek, takže velikost videa se snížila na 180–600 Mbps a audia na 7–28 Mbps. To by už možná šlo zvládnout, i když dnešní HDTV s MPEG2 kompresí potřebuje pouze 40 Mbps. Ale Blu-ray větší rychlost než 72 Mbps nezvládne, takže budou muset přijít rovnou i s novým médiem.

A teď si položme základní otázku: K čemu je to dobré? Pochybuji, že někdo někdy vyrobí televizi s takovým rozlišením a kdyby náhodou ano, tak se určitě nevejde nikomu do obýváku. Vždyť to v Osace předváděli na plátnu o uhlopříčce 11,5 m! To stejné platí pro zvuk – kam těch dvacet beden narvat? Použít by se to dalo jedině tak v kině nebo na náměstích a koncertech, kde je potřeba opravdu velká plocha. Ale stejně tomu nevěřím…

Myslím si, že na příštích 30 let nám všem bude bohatě stačit HDTV a doba, kdy bude UHDTV realitou někde jinde kromě Japonska (a kdo ví jestli to tam vůbec někdy bude), podle mě nikdy nepřijde. To už totiž budou určitě jiné způsoby prezentace videí, například nějak rovnou do mozku. Ale můžu se klidně mýlit, třeba se za 10 let budeme v Televizních novinách dívat na super detailní bradavici Jirky Paroubka :). Kdo ví?

A co vy, uvítali byste takové monstrum ve svém obýváku?