Jontes blog

Nemožné se stalo možným a tak někdo minulý pátek v 8h nahlásil, že je v našem ústavu skrytá bomba. První hodinu jsem ještě měli, ale v půlce druhé se ozval roztřesený hlas pana ředitele a oznámil nám, že máme co nejrychleji vyklidit budovu a do 10h se nevracet.

Všech se očekávaně nezmocnil strach, ale spíše čirá radost – vždyť nebude škola! A to možná i doslovně :). Proto byla škola téměř hned prázdná a pak se do ní vrhli policisté s psy lačnými po pachu výbušniny. Někteří jedinci se šli uklidit do hospod (šli samozřejmě na kofolu), jiní se vypravili do města okukovat drahé oblečení a já jsem šel do Tesca.

Vánoce se totiž hrozivě blížily a já ještě neměl žádný dárek. Jsem to tam šel obhlídnout a žádná sláva – nemají tam normální sadu šroubováků. Přesto jsem si vytipoval pár věcí, které jsem odpoledne po škole šel koupit (ano, škola nevybuchla). Pak jsem ještě v podchodu zakoupil tři krásné pokladničky a upaloval zpět.

To se všichni už pomalu navraceli do tříd. A tak nastal čas rozjímání. Jaké individuum to volalo na číslo 150 (nebo 112)? Jaký duševně chorý jedinec to provedl? Musel být asi v nějakém excitovaném (nebo deprimovaném?) stavu, protože je známo, že falešní volající se v 90% případů odhalí. Asi se jen bál(a) zkoušení v první hodině. To nemohl(a) jít na devátou? A když už to udělal(a), tak proč ne od 10–12h, to by asi nebyla škola i odpoledne.

Nebo se jednalo o sázku či obyčejnou rádoby kůlovou machrovinu. To si ti lidé neumí zvýšit sebevědomí a upozornit na sebe slušnou formou? Stejné je to i s kouřením, ale o tom až někdy příště.