Jontes blog

Naše třída tento rok má, jako všechny ostatní druháky, jednou týdně hodinu informatiky. Většinou je to docela zábava a tak 10 min. můžeme být na netu. Teď právě děláme Word a abychom si všechny ty volby mohli vyzkoušet, máme k dispozici ukázkový soubor s názvem Pohádka.doc. Není to ale jen ledajaká pohádka. Vystupují v ní integrály, logaritmy nebo nekonečna. Určitě si ji celou přečtěte, je to fakt mazec! Text následuje níže:

Milé dětí, jistě si všechny vzpomínáte na krásnou POHÁDKU.602 o tom, jak princ Arcus von Sinus zamordoval zlou Derivaci … („Hergot Aničko, nebul !“) … a za ženu si vzal princeznu Sin(x). („Čemu se směješ Pepíčku ? Proč je princ blbej ?“) … a jestli neumřeli, konvergují dodnes. („Ježíšmárija, já se z vás děti zblázním, vy zase nevíte, co je to konvergovat.“).

Takže tedy bylo nebylo, v jednom lineárním prostoru nad tělesem reálných čísel vznikla náboženská soustava matic tajného řádu „N“ uctívající charakteristický polynom . Představenou této sekty byla stará Adjungovaná Matice. Ta záviděla království mocného Logaritmu, že si vněm všechny funkce spokojeně konvergují, a tak rozhodla, že království zničí.

Pamětliva legendy o porážce kruté Derivace věděla, že musí nejprve zneškodnit Integrál. Ale jak ? Začala si pročesávat Algebraické doplňky a v tom ji bleskla diagonálou spásná myšlenka. „Sestry“ pravila vzrušením tak hlasitě, že některé Matice leknutím provedly tří elementární úpravy najednou, „musíme se zmocnit krásné Konstanty, dcery prince Arcus fon Sina a princezny Sin(x). Vyšleme proměnnou Xi , která vláká Konstantu do nekonečně dímenzionálního prostoru !“

Adjungovaná matice by se nejraději Hermitovsky transponovala, jakou měla dobrou náladu. Počítala s tím, že ji pomohou dvojčata Nekonečnovi. Ty nikdo od sebe nerozeznal, však se lišila jenom mateřským znamínkem. Navíc bratři Nekonečnovi nikdy králi neodpustili, že je prohlásil za nevlastní (čísla) a vyhnal je za devatero prvočísel, až na samý konec Reálné Osy. Adjungovaná matice dala přivést Homogenní soustavu lineárních rovnic a poručila ji, aby se vyřešila. Když po chvíli vyšla proměnná Xi , nechala ji Adjungovaná blížit k Plus Nekonečnu, který ji ukázal cestu ke Konstantě.

Mezi tím si malá Konstanta nic netušící nevinně hrála se svou kamarádkou Exponenciální Funkcí, když tu najednou spatřila proměnnou Xi. „Že si mně nepřičteš !“ zavolala proměnná Xi (sčítaní byla nejzamilovanější operace konstanty). Důvěřivá Konstanta si Xi přičítala a přičítala, až se ocitla v okolí Nekonečna a propadla se do nekonečně-dímenzionálního prostoru.

„Cha, cha“ rozléhal se ďábelský smích Adjungované matice lineárním prostorem. Když se princ Arcus dozvěděl, co se stalo, šel se poradit s Integrálem. „Adjungovaná matice vězní Konstantu“ stěžoval si Arcus, „nemohl by jsi se pokusit ji vysvobodit ?“ „Určitě“ odpověděl Určitý Integrál a vydal se na cestu. Jenže když se pokusil Konstantu zaintegrovat zpátky, ouha, v nekonečně – dímenzionálním prostoru neměl žádné meze, a tak integroval a integroval, ale vycházely mu samé nesmysly.

Zmizením Určitého Integrálu a Konstanty však v království nastala nerovnováha – ze zatuchlých diferenciálních rovnic začaly vylézat Parciální Derivace a vypukla válka. Lomené funkce propichovali svými extrémy exponenciální a mocninné nepřátele, citlivé Cyklometrické fňukny totálně zblbly a začaly si vyměňovat obory hodnot, Hyperbola podplatila limitu a definovala se v Nule, Odmocniny ze zoufalství zkoušely odmocnit Záporná čísla a pořádná Parabola emigrovala do množiny komplexních čísel. Číslu „e“ se všichni posmívali, že je iracionální, a tak zaútočilo rovnou na krále Logaritma. Ten v roztržitosti zapomněl na to, že je Přirození, ehm Přirozený a nebohé číslo logaritmoval až z něj zbyla 1. Tohoto zmatku využila Jordanova matice v kánoickém tvaru a odstřelovala počátek Reálné Osy.

Už to vypadalo na zánik království, ale naštěstí přišla záchrana. Arcusova teta Věta se už na to nemohla dívat a vydala se za Důkazem, který zrovna koketoval ze sličnou Matematickou Indukcí. Popadla ho za Implikaci, hrozivě se na něho podívala a pravila : „Nechť je na celé Reálné Ose všechno v pořádku !“ Důkaz výrok dokázal a je to.

Hukot, co? A jestli vám to nestačilo, tak tady najdete další díly.