Vychutnejte si první ze série mých básní. Nese hrdé jméno „Proč ta bulva stéká dolů, copak nevidí tu stodolu?“.
Kurva, kurva, kurva proletěla oknem bulva.
Letí, letí, letí máma zametá smetí. Vtom se na skříni, v bleskoskvoucí síni, objeví flek, kdo by to do něj řek?
Sliz již stéká dolů, vytváří tak mnoho vzorů. Jen panenka zůstává, spolu s řasou se dívá, jak zbytek oka klestí si cestu roka.
Píča, píča, píča je ta bulva ale kvíča!
Místo aby viděla, jak to každá jiná bulva dělá, stéká si nevinně a opravdu laškovně po té naší stejně tak i vaší skříňské stěně.
Hezký kus poezie, co říkáte?