Jontes blog

V pondělí jsem měl skutečně kulturně nabitý program. Krom představení Oliver! jsem totiž shlédl i film Once. Náš němčinář pan profesor Šturma nám předtím sdělil, že lepší film v životě neuvidíme. Pravdu sice samozřejmě neměl, ale kvalitní podívaná to rozhodně byla.

Příběh je docela jednoduchý – česká emigrantka se v ulicích Dublinu setká s tamním kytaristou, který si na živobytí vydělává hraním pro početné davy lidí. Jednou poslouchá jeho píseň, dá mu desetník a zapřede s ním rozhovor. Poté se dále stýkají a vyleze z toho docela zajímavý konec. Ale čistý happyend se nekoná…

Film je natočen v trochu dokumentárním duchu – roztřesená kamera, zachycení běžného stereotypního života a dalších věcí. Příběh je to krásně romantický, někdy až naivní, ale zároveň také vážný, plný pravd. S hlavními aktéry se brzy sžijete a napjatě budete sledovat jejich kroky.

Součástí filmu je několik krásných písní, které vás svou jednoduchou kytarovou melodií naprosto uchvátí. Herecké výkony jsou velmi dobré, obzvláště naše herečka exceluje – její angličtina je k sežrání srandovní. A hlavní hrdina je správný, nešťastný a životem protřelý světák, který pro silné slovo nejde daleko. Jeho sólo v autobuse je opravdu grandiózní – kdo neviděl, nepochopí.

Jsem rád, že i teď se kromě nesmyslných akčních klipů natáčí i opravdu umělecké filmy plné hereckého umu a hlavně s jasným poselstvím. Pokud tento rok chcete jít jen na jediný film, musí to být tento. Nezapomenete na něj po celý život.