Jontes blog

Jistě víte, z čeho se dělá víno. Ano, hrozny jsou ta zázračná substance! Ovšem jen málokdo ví, co přesně znamená slovní spojení „pěstovat víno“. Je to práce vskutku nelehká, to mi věřte. Můj děda má jednu malou vinici, asi 1ha, a občas mu tam chodím pomáhat. Ovšem většinu práce dělá on s babičkou, takže nevím úplně všechny podrobnosti, ale co vím, to vám sdělím.

Takže to má několik fází, které probíhají od jara do podzimu:

1. Vysazení hlav: O tomto moc nevím, prostě se to musí zasázet, dát do země betonové sloupy a napnout mezi nimi dráty. Žádná sranda.
2. „Terování“, čištění a stříkání: Půda ve vinici se samozřejmě musí obdělávat a k tomu slouží zařízení nazvané lidově „tera“, odborně kultivátor. Musí se tím jezdit nahoru a dolů mezi všemi řádky, aby se půda zkypřila. To se dělá tak 1 – 2× měsíčně. Mezi tím se víno různě opečovává, např. se trhají zbytečné listy na hlavách, aby zbylo víc živin pro hrozny. Krom toho se občas musí víno postříkat speciálním roztokem proti různým škůdcům. To se provádí takovou střičkou- batoh s nádobou na ten roztok a motorkem na stříkání. Vše toto zabere spoustu času.
3. Síťování: Až hrozny povyrostou – to je asi v květnu, musí se chránit před nenažranými ptáky, a k tomu slouží sítě. Jsou tvořeny z pružného plastového vlákna s asi dvoucentimetrovými očky. Takže síť se pomocí háčků připevní na ocelové dráty a chrání tak ty hrozny.
4. Sklízení: Ta nejvděčnější a nejsnadnější práce nastává v září až říjnu. Konečně jsou hrozny dostatečně sladké a mohou tedy být sesbírány. Na to používají speciální nůžky . Pomocí jich se ostříhají všechny hrozny, které se samozřejmě musí průběžně nosit nahoru do beden. Sem tam se pár kuliček sní, ale to je pochopitelné. Nakonec se to odveze do sklepa a začíná finální fáze.
5. Lisování a kvašení: Tady si nejsem úplně jistý, takže jestli to někdo víte lépe, pište do komentářů. Prostě se ty hrozny dají do lisu , vylisuje se z nich ta šťáva, a ta se pak dá do sudů a nechá kvasit, dokud z toho není opravdové víno (nedokvašené víno je burčák). Poté se sud označí jmenovkou s odrůdou a rokem sklizně a je hotovo.

Celkově se jedná v domácích podmínkách o velmi složitý proces, který sežere spoustu volného času. Bohužel to není příliš oceněno – děda má sice několik titulů ze soutěží, ale víno mu skoro nikdo nekupuje. A přitom je tak dobré. Tak jestli budete mít zájem o pravé domácí, české a hlavně kvalitní víno, tak mě neváhejte kontaktovat – sdělím vám číslo na svého dědu a můžete se s ním domluvit. A jestli máte taky nějaké zkušenosti s vínem, tak se nezapomeňte zmínit do komentářů (ale že jste se včera hrozně ztřískali psát zrovna nemusíte :)).