Jontes blog

Tak na minulé úterý jen tak nezapomenu. Stalo se totiž několik naprosto neočekávatelných věcí. Ale nepředbíhejme, vše popořádku. Ráno se probudím a z okna vidím jen šedý opar – zbytek toho, co kdysi bylo oblohou. Divím se tomu, ale přesto sejdu dolů do koupelny, provedu ranní hygienu, nasnídám se, a jdu na autobus. Zatím vypadá vše o.k., ale hned jak vystoupím s kámošem na zastávce, uhodí mne do očí dav před trafikou – tolik lidí tady za těch 6 let ještě nebylo. No nic, jdeme dál. Dorazíme do školy a začíná výuka. Nic zvláštního, jen jsme psali písemku z fyziky a právě tam se to stalo – poprvé za život jsem si spletl skupinu, místo B jsem dělal A. No nic, říkám si, jednou se to muselo stát. Ale dvojku snad dostanu.

Po škole jdu do kolové, ale cestou se stavím do optiky opravit si brýle – upadla mi z nich taková ta pacička na nos. Než vejdu, podívám se dovnitř, a vidím paní (nebo slečnu), jak si zkouší brýle. No nebudu je přerušovat kvůli mizerná opravě za pajzku, tak jdu do Tesca si koupit sešit do ZSV. Je to z toho důvodu, že minulý rok jsem psal jen na papíry a to rozhodně není důstojné k takovému předmětu, a proto jsem se rozhodl koupit si sešit. Ale nastal problém – v Tescu nemají linkovaný sešit číslo 540. Takový obchoďák a oni ho nemají! Divné…

Proto jsem teda šel do Intersparu, kde měli všechny sešity, ale byla hrozná fronta u pokladny, takže jsem se uchýlil k následujícímu úskoku: schoval jsem ty sešity pod chrániče na brusle, a že je zítra vyzvednu. Kupodivu tam pak byly a já je koupil. Zajímavé! Pak jsem teda spěchal na 84, ale to jsem nevěděl, že nějaký zákeřný skřítek předělal jízdní řád a autobus proto jede o 5 min. později, než jsem předpokládal.

Tak jsem tam stál, přijel bus, nasedl jsem, dojel na favorit, a čekla mne šok. V tělocvičně vidím romského občana! No znáte to: kudrnaté vlasy, trochu tmavá pleť a hlasitější vyjadřování. Stál tam, převlékal se a já ohromeně zíral. No nicméně jsem mu řekl: „Čau“, on mě to stejné a bylo vyřízeno. Za chvíli přišla nějaká žena, měla obarvené vlasy (černobílé), piercing pod pusou a normálně se bavila s jedním klukem. Tu tady vidím taky poprvé! Přeze všechny podivnosti jsem se převlékl, došel pro kolo, a trénoval. Trenér ovšem nikde, což bylo zarážející. Největší šok ale nastal, když se ta žena (zřejmě matka toho kluka) rozhodla, že trochu potrénuje m=ho spoluhráče. A tak mu začala říkat, co má dělat: je'd, stůj, střílej, skákej. Šokovaně jsem tenhle výjev pozoroval, ale uvědomujíce si nebezpečí sálající z té ženy, raději jsem zase střílel.

Trenér přišel půlhodinu před koncem tréninku. Potom jsem hráli a celou cestu domů jsem přemýšlel, co se to proboha dnes stalo. Ale to jsem ještě nevěděl, že ta žena s námi pojede na turnaj…